Genetická výbava člověka se během několika milionů let postupně vyvíjela tak, aby byl člověk schopen přežít období nouze. Původně jsme byli naprogramováni na hojnou fyzickou aktivitu a relativně nízkoenergetickou stravu. Během posledních desetiletí však dochází k výrazné změně okolního prostředí, ne však ke změně genetické výbavy. Tento střet po předcích zděděných genů s novodobým životním stylem populace má za následek globální epidemii metabolického syndromu. Příčiny vzniku metabolického syndromu jsou však komplexní – jedná se o vzájemnou souhru vlivů metabolických, hormonálních, genetických a vlivů životního stylu. Především životní styl je potřeba zdůraznit. Metabolický syndrom u konkrétního člověka nevznikne v důsledku „špatných“ genů, genetická výbava pouze predisponuje jedince ke vzniku choroby, to jestli se choroba skutečně projeví a kdy je z velké části dáno faktory životního stylu. Těmi jsou kvantita a kvalita stravy a úroveň fyzické aktivity.
Celosvětový trend zvýšené konzumace potravin s vysokým obsahem tuku a sacharidů a snížená nutnost fyzické aktivity je provázena dramatickým vzestupem počtu pacientů s metabolickým syndromem ve všech věkových skupinách. Klinické studie ukazují, že lidé přibývající na váze si zvyšují pravděpodobnost rozvoje metabolického syndromu. Čím větší přírůstek hmotnosti, tím větší riziko vzniku metabolického syndromu. Populační studie v rozvojových zemích jasně poukazují na souvislost mezi modernizací společnosti (stěhování do měst a přejímání západního životního stylu) a vznikem metabolického syndromu.
Tradiční životní styl venkova s nutností denní dávky fyzické aktivity a převahou nízkoenergetické stravy se odráží v daleko nižším procentu výskytu metabolického syndromu ve srovnání s obyvateli velkoměst, kde „se jezdí auty až do postele“ a konzumuje kaloricky vydatné „fast food.“ Tyto alarmující skutečnosti nesmíme brát na lehkou váhu. Naštěstí máme možnost svým jednáním vznik metabolického syndromu odvrátit nebo ovlivnit jeho léčbu a výskyt komplikací, pokud metabolický syndrom byl u nás již diagnostikován.
Co konkrétně máme tedy dělat, abychom toto sousloví v ordinaci lékaře neslyšeli? Začít sportovat a držet dietu? To by bylo ideální, ale není to nezbytné. Pro začátek úplně stačí změnit pár „maličkostí“ jako například vyjít schody do 3. patra a nejezdit výtahem, dojít pěšky na vzdálenější zastávku tramvaje, k obědu si dát 2 knedlíky místo 6 a večerní slané laskominy u televize nahradit kouskem čerstvého ovoce. Vědci se shodují na tom, že i malé dávky pravidelného pohybu (což znamená jakýkoli pohyb, ne jen sport jako takový) a mírná redukce tělesné hmotnosti jsou velmi významné z hlediska snížení rizika vzniku diabetes 2. typu, kardiovaskulárních příhod a předčasné smrti.
Je velmi důležité změnit své pohybové a jídelní návyky, ne jen nárazově zajít do posilovny a držet dva dny hladovku. Proto radikální změny nejsou žádoucí. Pohybovou aktivitu zvyšujeme pomalu a jídelníček měníme postupně tak, abychom měli možnost se s novými věcmi ztotožnit a přijmout je za své. Postupem času tak nenásilnou formou zlepšíme skladbu jídelníčku, zjistíme, že bez pravidelné procházky to už prostě nejde a budeme se cítit celkově lépe. Svým jednáním můžeme velmi výrazně ovlivnit prognózu našich dětí, pokud je povedeme k pravidelnému pohybu a naučíme je správným stravovacím návykům již v útlém věku, nebudou se v dospělosti potýkat s tzv. civilizačními chorobami. To však nejde dělat jinak, než jít dětem příkladem – pokud tedy nemáme dostatečnou motivaci dělat něco pro sebe, měli bychom si uvědomit, že máme zodpovědnost za zdraví našich dětí a alespoň kvůli nim přehodnotit obsah lednice a množství času strávené s rodinou u televize.
Jaká jsou oficiální doporučení odborníků? Hlavním cílem by měla redukce hmotnosti o 5 kg. Žádoucí je pravidelná pohybová aktivita mírné intenzity, nejlépe svižná chůze 30 min alespoň 5 x v týdnu, optimálně každý den. Těchto 30 minut si můžete rozložit i do dvou či tří bloků v průběhu dne. Kalorický příjem by neměl přesáhnout 1500 kcal za den. Tuky by měly tvořit maximálně 30 % denního kalorického příjmu, z toho by mělo být 10 % mononenasycených mastných kyselin (olivový olej, ořechy) a vyhýbat bychom se měli trans nasyceným mastným kyselinám (margariny, ztužené tuky na pečení). Zvýšit bychom měli příjem vlákniny na 30 g/den (zelenina a ovoce) a zcela omezit slazené nápoje.
Během10 letého sledování rizikových pacientů ve Finsku nedošlo ani u jednoho z těch, kteří zařadili do svého životního stylu alespoň čtyři z výše uvedených doporučení k rozvoji cukrovky 2. typu, navíc došlo u těchto pacientů k úpravě krevního tlaku a krevních lipidů. Je tedy evidentní, že i malé zásahy do našich životních stereotypů mohou hrát významnou roli z hlediska prevence metabolického syndromu. Záleží pouze na nás co jsme ochotni pro své zdraví a zdraví svých dětí udělat.
Léčba 
