Diacentrum - stránky pro diabetiky

Akutní formy:

   Mezi akutní formy ischemické choroby srdeční (ICHS) patří akutní infarkt myokardu (IM), nestabilní angina pectoris a náhlá srdeční smrt. Jsou to stavy, které pacienta bezprostředně ohrožují na životě a vyžadují okamžitou hospitalizaci. Podkladem nestabilní anginy pectoris i IM je velmi těsné (kritické) zúžení až uzávěr věnčité tepny zásobující srdeční sval. K jejímu úplnému nebo neúplnému uzávěru dochází nejčastěji při prasknutí tzv. nestabilního aterosklerotického plátu s následným zachytáváním krevních destiček v místě trhliny plátu, kdy tvořící se krevní sraženina postupně uzavírá vnitřní průsvit tepny.

   Nestabilní angina pectoris představuje v podstatě předinfarktový stav a klinicky se projevuje nově vzniklými intenzivními obtížemi nebo progresí obtíží stávajících. Obtížemi samozřejmě rozumíme ve většině případů bolesti na hrudi, které se u nestabilní anginy pectoris začínají objevovat při minimální námaze nebo v klidu. Takovéto zhoršení bolestí je vždy alarmující a vyžaduje neprodleně návštěvu lékaře. Správně zvolený postup, tj. včasné provedení srdeční katetrizace, odvrátí v naprosté většině případů riziko vzniku IM.

    Akutní IM se od nestabilní anginy pectoris odlišuje tím, že zde již dochází k nenávratnému poškození srdečního svalu, respektive při infarktu část srdce v povodí uzavřené věnčité tepny odumírá. Jelikož srdeční sval nemá schopnost regenerace, je ztráta svalových buněk trvalá a v místě proběhlého infarktu tak zůstává pouze vazivová jizva. Rozsah infarktu pak rozhoduje o tom, nakolik se v důsledku ztráty svaloviny sníží výkon srdce a zda se u pacienta objeví známky srdečního selhávání. Velikost infarktu souvisí s několika důležitými faktory. Jedním z nich je lokalizace uzávěru věnčité tepny. Srdeční sval je zásoben 3 hlavními věnčitými tepnami, které se dále rozdělují na menší větve. Rozsah IM tedy bude daleko větší, pokud se uzavře věnčitá tepna na svém počátku ještě před větvením a naopak malý, pokud dojde k uzávěru některé z drobných větviček. Dalším důležitým faktorem je doba, po kterou je věnčitá tepna uzavřená, tedy doba, po kterou je přerušen tok okysličené krve do příslušného okrsku srdečního svalu.

   V dnešní době moderní kardiologie, která dokáže prostřednictvím srdeční katetrizace zprůchodnit uzavřenou věnčitou tepnu, hraje čas o to důležitější roli. Ke zkrácení tohoto času je důležitá informovanost veřejnosti o projevech akutního IM. Tak jako u všech forem ICHS je hlavním projevem akutního IM typická bolest na hrudi (svíravá, pálivá či tlaková, šířící se do krku, zad či do levé horní končetiny), která však trvá déle, obvykle více než 20 minut. Bolest je velice často provázena i pocitem těžšího dechu a dalšími doprovodnými příznaky, jako jsou pocení, pocit na zvracení, slabost apod. Je nepochybné, že v těchto případech je nutný okamžitý převoz pacienta do nemocnice, a to rychlou záchrannou službou v doprovodu lékaře. Důvodem není pouze již zmíněná hra o čas, ale také skutečnost, že právě v přednemocniční fázi umírá nejvíce osob, které akutní IM postihne.

   Důvodem úmrtí jsou v drtivé většině případů život ohrožující arytmie (fibrilace komor, komorová tachykardie), které lze v přítomnosti lékaře snadno řešit. Úmrtí na život ohrožující arytmii při akutním IM je typickým představitelem výše zmíněné náhlé srdeční smrti. Ačkoliv jsou klidové bolesti na hrudi závažným příznakem, zdaleka ne každá bolest je srdečního původu. Bolestmi na hrudi se projevuje celá řada dalších onemocnění, jako choroby zažívacího traktu, choroby plic a pohrudnice a asi nejčastěji poruchy pohybového aparátu. Úkolem vyšetřujícího lékaře je určit příčinu bolestí na hrudi nebo alespoň vyloučit příčiny nejzávažnější, mezi které akutní formy ICHS nepochybně patří. Kromě charakteru obtíží líčených pacientem má v diagnostice nezastupitelnou hodnotu EKG, echokardiografické vyšetření a analýza vzorku krve.

   Právě probíhající akutní IM je provázen typickými změnami na EKG, poruchou hybnosti části srdce při echokardiografickém vyšetření a pozitivitou látek, které se do krve uvolňují z odumírajícího okrsku srdečního svalu. Je-li stanovena diagnóza akutního IM, je pacient směřován k provedení srdeční katetrizace s cílem otevřít uzavřenou věnčitou tepnu, obnovit dodávku okysličené krve do srdečního svalu a zmenšit tak rozsah jeho postižení. Cílem všech zúčastněných je co nejvíce zkrátit dobu mezi začátkem obtíží pacienta a provedením srdeční katetrizace. Ze zkušenosti vyplývá, že po 12 hodinách od začátku obtíží již odumírá veškerý sval zásobený uzavřenou věnčitou tepnou a katetrizace v takovém případě rozsah infarktu neovlivní.

   Již několikrát se v našem textu objevil termín srdeční katetrizace. Tímto označením rozumíme zavádění tenkých cévek (katetrů) směrem k srdci. Přístupovou cestou je nejčastěji stehenní tepna v třísle, případně vřetenní tepna na zápěstí. Tudy je do tepenného systému pacienta vpraven tenký katetr a pod RTG kontrolou dále zaváděn až do hlavní tepny lidského těla, do aorty. Na přechodu srdce a aorty odstupují věnčité (koronární) tepny, které jsou katetrem nasondovány a do kterých je následně vpravena RTG kontrastní látka. Tím jsme schopni zhodnotit průtok těmito tepnami a nalézt místo, kde je věnčitá tepna uzavřena nebo kriticky zúžena. Popsaný způsob srdeční katetrizace je označován jako levostranná srdeční katetrizace, zobrazení věnčitých tepen nese název koronarografie.

   Při akutním IM na koronarografii navazuje ve většině případů tzv. koronární angioplastika (PCI, PTCA), která spočívá ve zprůchodnění uzavřené nebo zúžené tepny prostřednictvím speciálního balonku. Ten se při PCI roztáhne v místě uzávěru a obnoví tak průsvit tepny. K zabránění opětného zúžení se do místa angioplastiky zavádí ještě tzv. stent, který svým tvarem připomíná pérko od propisovací tužky, velikostí je však samozřejmě menší. Vývoj této části kardiologie označované jako invazivní spěje velmi rychle kupředu, a tak dnes máme k dispozici stenty nejen různých délek a průměrů, ale také stenty potažené léky, které se postupně uvolňují z jejich povrchu a  zabraňují účinněji opětnému zúžení cévy (tzv. lékové stenty).

    I přes dokonale zvládnutou techniku otevření infarktové tepny je pacient po úspěšném zákroku ohrožen opakováním srdeční příhody a musí kromě pravidelného a zpravidla doživotního užívání předepsaných léků přijmout i zásady zdravého životního stylu. Sem patří především přísný zákaz kouření cigaret, omezení živočišných tuků ve stravě, přiměřená fyzická aktivita, snížení tělesné hmotnosti v případě nadváhy či obezity a v neposlední řadě pravidelné kontroly u lékaře zaměřené na sledování krevního tlaku, krevních tuků (cholesterol, triglyceridy) a správné kompenzace diabetu u diabetiků.

Chronická forma:

   Za chronickou formu považujeme prokázanou ischemickou chorobu (např. infarkt v minulosti), která se bezprostředně neprojevuje bolestmi na hrudi či dušností.