Diacentrum - stránky pro diabetiky

    Pravidelná fyzická aktivita je pro pacienty s tímto typem diabetu  nejenom příležitostí „ protáhnout si kostru“,  ale je pro ně dokonce základním léčebným úkonem. Výsledkem pravidelné sportovní zátěže zejména při určitém snížení kalorického příjmu je redukce hmotnosti,  která se pozitivně odrazí nejenom na metabolické kontrole nemoci (snížení průměrných glykémií) ale přinese i menší zátěž kloubnímu a svalovému aparátu a zlepšení kondice. Výsledky posledních studií dokonce ukazují,  že zřetelné zlepšení metabolické kontroly diabetu přináší i relativně mírná fyzická zátěž (chůze) v celkovém denním trvání 30 minut a to i tehdy není-li doprovázena poklesem hmotnosti.

Léčba inzulínem

   Je-li diabetik 2. typu léčen inzulínem,  platí pro něj stran úpravy dávek stejná doporučení jako pro diabetika 1. typu. Jediným rozdílem je,  že u diabetika 2. typu víceméně nehrozí vznik ketoacidózy (je zachovaná sekrece inzulínu) lze bez většího nebezpeční začít sportovat i při relativně vyšších hodnotách glykémií.

1. pokud možno necvičit do 90 minut po podání inzulínu
V této době koncentrace inzulínu v těle relativně strmě stoupá a riziko eventuelní hypoglykémie je nejvyšší. Vhodné je vyčkat se sportem na větší odstup od podání inzulínu, což je z hlediska „ plného žaludku“  i příjemnější.

2. kontrola glykémie před cvičením
Je namístě vždy, v určitých případech se vyplatí zkontrolovat glykémii 30 minut před začátkem a přímo při začátku ke ujištění trendu pohybu glykémie – tj. zda-li klesá či stoupá. Výsledkem je větší jistota i možnost racionálnějšího postupu.

3. pravidelná monitorace glykémií  během cvičení
Doporučovaná frekvence kontroly glykémií je 30 minut + při každém podezření na hypoglykémii. Naši pacienti považují toto schéma měření za příliš časté, nicméně vždy je třeba zkontrolovat glykémii alespoň jedenkrát za hodinu.

4. udržovat glykémii nad 5,5 mmol/l .
    V rámci prevence hypoglykémií je vhodnější udržení spíše nadnormální  hladiny glykémie, ze které je eventuelní cesta k hypoglykémii delší, než  z hodnot obvykle pacientům doporučovaným. Glykémie by se během cvičení měla pohybovat zhruba mezi 6-12 mmol/l, pokud se blíží k hodnotě 5,5 mmol/l, je na místě ji zvýšit přísunem sacharidů.

6.  odlišné fyzické aktivity vždy zpočátku monitorovat velmi pečlivě
   Každý pravidelně sportující diabetik po určité době získá takovou zkušenost, která mu umožní mírné snížení počtu měření glykémie během pravidelné sportovní dávky.   Při každém novém sportu, zvýšení jeho intenzity či prodloužení jeho trvání nad obvyklou mez doporučujeme opět pečlivě glykémie měřit.

7.  doplňování energie (sacharidů) během fyzické aktivity
    K němu je nutno přistoupit vždy trvá-li  sportovní zátěž déle než 30 minut, zejména má-li vyšší intenzitu. Potřebné množství  sacharidů je různé dle typu sportu a podrobněji se mu budeme věnovat v některém z následujících dílů, ale obecně se pohybuje mezi 20 -70 g sacharidů / hodinu. Při rychlejší procházce v terénu to bude zhruba oněch 20 g /hod, bude-li se jednat o chůzi v horském terénu může však potřebné množství sacharidů dosáhnou i k 40-50 g /hod. Největší energetickou spotřebu pak můžeme očekávat u sportů jako triatlon, cyklistika, fotbal, veslování apod. kde se často potřeba energie vyšplhá i nad 70 g/hodinu. Vždy samozřejmě záleží na intenzitě námahy.

8. možnost okamžité monitorace glykémie a  zásoba „sacharidů“
Mít k dispozici glukometr musí být pro každého pacienta samozřejmostí stejně tak jako zásobu sacharidů k prevenci hypoglykémie.

9. vyhnout se dehydrataci
To platí samozřejmě pro jakéhokoliv sportovce nejenom diabetika. U něj však zejména není-li kompenzace diabetu dlouhodobě optimální může existovat určité míra dehydratace ( díky větším ztrátám tekutin při hyperglykémii a glykosúrii) již před započetím sportovního výkonu a k významnějšímu stupni dehydratace může dojít rychleji. Je proto nutné během fyzické aktivity dbát na pravidelný přísun tekutin (á 15 min) k udržení jejich vyrovnané bilance.

10. optimální místo vpichu inzulínu
   Při zvýšení fyzické námahy dochází pravidelně k určitému navýšení rychlosti vstřebávání inzulínu a  to bez ohledu na místo kam je inzulín aplikován. Výraznější je tento nárůst z míst nad většími svalovými skupinami, méně výrazný je z oblasti břicha.
Každý sportující diabetik by měl toto mít v patrnosti a  s tímto vědomím místa pro vpich inzulínu vybírat ( nejoptimálnější v tomto případě je břicho).

11. péče o končetiny
Každá nadprůměrná fyzická aktivita zvyšuje riziko poranění kůže na dolních končetinách, zvláště u pacientů s diabetickou neuropatií. Je proto nutné po každém tréninku nohy pečlivě prohlédnout a eventuelní poranění ošetřit. Pravidelná  péče o dostatečnou hydrataci a vláčnost pokožky by měla být samozřejmostí.

Jak upravovat dávky inzulínu a doplňovat sacharidy

   Postupům jak zajistit uspokojivou hladinu glykémie (6-15 mmol/l) a zamezit riziku hypoglykémie bylo věnováno několik předchozích dílů seriálu a není možné je zde opět podrobně popisovat. Krátce shrnuto je podstatou takových postupů snížení dávky inzulínu ( většinou o 20-50 %)  a zároveň pravidelný přísun sacharidů (10-50 g/ hod zátěže) . Čím je intenzita zátěže vyšší tím je snížení dávky a zároveň přísun sacharidů vyšší a naopak.

 Několik obecných pravidel k úpravě dávek inzulínu:
1. čím delší doba uplynula mezí plánovanou fyzickou námahou a poslední injekcí krátkodobého inzulínu, tím menší ( či dokonce žádné) je  snížení této dávky. Nejmenší redukce dávky je při cvičení odehrávajícím se v období cca 3-4 hodiny po injekci.
2. čím delší je trvání a intenzita  zátěže, tím méně pravděpodobně se podaří udržet optimální hladina glykémie pouze redukcí dávky inzulínu, ale bude třeba též průběžně přijímat sacharidy
3. sacharidy bude též spíše třeba tělu dodávat, odehrává-li se fyzická zátěž v 90 -120 minut po aplikaci krátkodobého inzulínu
4. při velmi intenzivní zátěži, zejména trvá-li delší dobu jsou uvolňovány hormony, jejichž vedlejším efektem je zvyšování glykémie. V takových situacích může jejich vliv na hladinu glykémie převážit a někdy je inzulín třeba naopak přidávat ve formě dodatečných injekcí několika jednotek i během výkonu.
5. čím je fyzická zátěž blíže k večeru,  tím je vyšší riziko noční hypoglykémie a tím důležitější je snížit i dávku NPH inzulínu na noc (většinou 10 -40 %)

Léčba perorálními antidiabetiky (tabletky)

   V případě dobře kompenzovaného diabetu 2. typu při léčbě perorálními antidiabetiky se může při větší fyzické zátěži objevit hypoglykémie. Je proto nutné,  aby každý pacient měl k dispozici rychle se vstřebávající sacharidy (glukóza, sacharóza). V určitých případech,  především je-li fyzická zátěž vyšší a trvá-li delší dobu může být nutné i snížení dávky tabletek. To však pacient musí vždy prodiskutovat se svým ošetřujícím diabetologem.

Může sportovat každý diabetik?

Zahájení cílevědomé a pravidelné sportovní zátěže by měl každý diabetik konzultovat se svým ošetřujícím diabetologem. Podrobnější zdravotní vyšetření je doporučeno zejména pacientům s diabetem trvajícím více než 10 let a těm, kteří jsou starší 40 let.

Rizikové faktory spojené s diabetem:

- autonomní neuropatie (postižení vláken inervující orgány – srdce, žaludek, střevo,..)

   Ve svém důsledku může zvyšovat riziko němé ischémie či akutního infarktu myokardu. Pacientům s prokázanou autonomní neuropatií je doporučen velmi konzervativní přístup k tělesné námaze a podrobnější vyšetření před pravidelnou a intenzivnější formou sportování.

- proliferativní retinopatie (fáze retinopatie, kdy se na sítnici objevují nově vytvořené cévky)

   Pacientům s touto komplikací diabetu doporučujeme pouze mírnou fyzickou zátěž, neboť je nutno vyhnout se výraznějšímu zvýšení krevního tlaku, které by mohlo způsobit eventuelní krvácení do sítnice

- diabetická nefropatie

   Pacientům s renální nedostatečností se dle její tíže doporučuje pouze mírná až střední intenzita zátěže. Pro pacienty s pouze mírnou formou mikroalbuminurie (únik bílkoviny do moči) omezení nejsou, je však třeba se vyhnout sportování v den sběru moči ke kontrole, neboť by výsledek mohl být falešně horší (námaha zvyšuje průnik bílkoviny do moči).

- ischemická choroba srdeční

   Pacienti s prokázanou formou této nemoci by se měli věnovat sportu pouze po dohodě s ošetřujícím kardiologem a v míře jím stanovené. Pacienti zejména starší 50 let (osoby s jeho zvýšeným rizikem), kteří dosud tímto onemocněním postiženi nejsou, by měli zahájení pravidelní sportovní aktivity konzultovat se svým ošetřujícím diabetologem