Léčba Diabetes mellitus 1. typu Inzulínové pumpy Obecný přehled | Obecný přehled |
|
|
|
Běžné inzulínové režimy dokáží zajistit dostatečně dobrou léčbu i slušný životní komfort pro většinu diabetiků 1. typu. Jsou však pacienti, u kterých je z nějakých důvodů při takové léčbě kompenzace diabetu nedostatečná, objevují časté hypoglykémie, či vysoké raní hyperglykémie (fenomén úsvitu), jež nelze vyřešit změnou dávkování či použitím jiného inzulínu (inzulínový analog). Inzulínová pumpa je krabička obsahující počítač řídící její činnost a zásobník s inzulínem. Z tohoto zásobníku je kanylou (tenkou trubičkou), která je zavedena do podkoží většinou v oblasti břicha přiváděn do těla inzulín.
Principem léčby pomocí inzulínové pumpy a její hlavní výhodou je možnost naprogramování dávek inzulínu na příslušnou denní i noční hodinu (bazální dávkování). Určité množství (přibližně polovina) podávaného inzulínu je pak podáváno podle tohoto harmonogramu automaticky a zbytek je pokynem pacienta opět s pomocí pumpy dodáván v bolusových dávkách před hlavními jídly, tak jako doposud v obvyklých inzulínových režimech. V těchto režimech je bazální potřeba inzulínu zajišťována pomocí dlouhodobě působícího inzulínu. Chceme-li zvýšit bazální množství inzulínu v určitou denní dobu (zvýšením dávky tohoto inzulínu) pak ji automaticky zvyšujeme i ve všech ostatních obdobích dne což může způsobit hypoglykémii. Z těchto důvodů u řady pacientů hledáme optimální nastavení dávkování velmi obtížně. Inzulínová pumpa tuto nevýhodu eliminuje, neboť můžeme jednoduše přeprogramováním přidat či ubrat bazální dávku v konkrétním denním období. Inzulínová pumpa tedy umožňuje optimalizování bazálního dávkování inzulínu podle potřeb konkrétního pacienta. Její výhodou je též většinou o 10-30% nižší množství celkového inzulínu potřebného k terapii.
Nejčastější důvody nasazování inzulínové pumpy: Při jejich odhadu vycházíme z celkového denního množství inzulínu, kterým byl pacient léčen za běžné situace v poslední době a počítáme s tím, že při léčbě pumpou většinou dojde k jejich snížení o 10 - 30 %. Mezi bazální dávky pak většinou rozdělujeme podle individuálních charakteristik pacienta 40 - 60 % nové celkové dávky. Při určování dávek vycházíme jednak z fyziologických zákonitostí, podle kterých je známo, že glykémie bývá nejnižší v noci mezi 1.00 - 3.00 hod. a že vlivem určitých hormonálních systémů stoupá v časných ranních hodinách mezi 4.00 - 7.00 hod. Též nás zajímají životní zvyklosti pacienta, tj. pracovní doba, rozložení jídel, sportovní aktivity, nejčastější doba hypoglykémií apod. Je samozřejmé, že každý pacient je individualita a je nutno k němu takto přistupovat, ale mezi léčebnými schématy lze do jisté míry nalézt podobnosti. Výsledný vzor bazálního nastavení, který lze (někdy s jistými obměnami) použít u většiny „standardních pacientů“, je vidět na obrázku. Stanovení bolusových dávek vychází z velikosti jednotlivých porcí jídel a aktuální situace, tak jako při běžných inzulínových režimech. Provoz pumpy Použití pumpy předpokládá pravidelnou obměnu zásobníků s inzulínem (u některých typů pump je do pumpy vkládána předplněná cartridge s inzulínem stejná jako je používaná v perech, u většiny si pacient sám inzulín do zásobníku plní). Doba „životnosti“ zásobníku je dána denním množstvím inzulínu u konkrétních pacientů a pohybuje se mezi 2-5 dny. Sety přivádějící inzulínu do podkoží jsou obměňovány jedenkrát za 3 dny. Nejčastějším místem pro zavedení setu je břicho, většinou v okolí pupku, kde je dostatečně silná tuková vrstva. Mezi další doporučená, avšak ze zjevných důvodů (omezení pohybu) méně užívaná místa, patří hýždě, přední plocha stehen či paže. Výběr nejoptimálnějšího místa vychází ze zkušeností pacienta a je plně v jeho rukou. V dnešní době jsou části zavedené do podkoží vyrobeny z teflonu a mají minimální dráždivý účinek. Typy pump V současné době jsou v České republice registrovány 4 značky inzulínových pump, jejichž výrobci či dovozci poskytují kvalitní zázemí a servis pro takto léčené pacienty. Mezi pumpami nejsou zásadní principiální rozdíly ve funkci, určitou výjimkou je poslední model firmy Medtronic, který spojuje inzulínovou pumpu s možností kontinuální monitorace glykémie. Volba konkrétního typu pumpy je vždy na dohodě mezi pacientem a předepisujícím diabetologem. Běžný „provoz“ pumpy Dle našich zkušeností jsou počáteční rozpaky pacienta z nutnosti nosit něco stále k sobě připojeného velmi rychle rozptýleny a tato relativně rozšířená obava již dále tento druh terapie neprovází. Určitý strach mají pacienti i z běžných životních úkonů jako je sprchování koupání či plavání v bazénu. Dnes používané kanyly k pumpám jsou rozpojovací a pumpu lze na nutnou dobu odpojit (tato doba by neměla překročit 120 minut) a tedy ani tato omezení již pacienty příliš neobtěžují.
Úskalí léčby pumpou Objeví-li se situace, kdy glykémie vystoupá nad 15mmol/l zejména je-li doprovázena gastrointestinálními příznaky, je nutno pečlivě zkontrolovat systém pumpy a ověřit zda je inzulín do těla skutečně dodáván. A následně samozřejmě hyperglykémii podáním malého bolusu inzulínu upravit.
Druhou slabinou této terapie je místo zavedení kanyly, kdy v některých případech může dojít jeho infikaci a zánětu. Při dnes používaných materiálech jsou tyto komplikace výjimkou, je však nutno dodržovat obvyklé zásady hygieny a asepse – tedy desinfikovat místo vpich před zavedením setu, po jeho vynětí a nepoužívat set déle než tři dny. |
