Diacentrum - stránky pro diabetiky

   Každý pohyb, ať již plánovaná sportovní aktivita či běžné denní činnosti, znamenají aktivitu kosterního svalstva. Při této „svalové aktivitě“, zejména pak větší intenzity, se činnost ostatních orgánových systémů přizpůsobuje navýšením (nárůst tepové srdeční frekvence) nebo omezením (štěpení a vstřebávání živin v trávícím ústrojí) své funkce. Hlavními aktéry v této partii jsou kardiovaskulární (srdce a cévy) a dýchací systém.

   Srdce je svalový orgán fungující na principu pumpy, která přečerpává krev z nízkotlakého do vysokotlakého systému krevních cév. Během fyzické zátěže rostou nároky pracujících kosterních svalů na dodávku okysličené krve a odstrańování odpadových zplodin metabolismu. Toto je zajištěno dvěma hlavními mechanismy: 1) nárůstem srdečního výdeje, kdy narůstá jak tepová frekvence neboli počet stahů za jednu minutu, tak množství krve vypuzené jedním stahem a 2) roztažením krevních cév v kosterní svalovině tak, aby do svalu proudilo větší množství okysličené krve. Kompenzačně dochází k omezení krevního zásobení v trávícím ústrojí, proto se nedoporučuje sportovat bezprostředně po požití potravy, kdy je trávení a vstřebávání živin výrazně omezeno.

   S narůstající intenzitou fyzické zátěže lineárně stoupá srdeční tepová frekvence až do určité hranice, tzv. maximální tepové frekvence. Po dosažení tohoto maxima tepová frekvence i přes narůstající intenzitu zátěže již nestoupá.

Lze tréninkem ovlivnit výkon srdce?

   Maximální tepová frekvence je geneticky podmíněná,  s přibývajícím věkem jedince se snižuje. Tréninkem ji ovlivnit nelze. Orientačně si ji můžeme vypočítat jako 220 minus věk, velmi přesně pak při zátěžovém testu. Parametr, na který můžeme tréninkem pozitivně působit, je tepový objem, čili množství krve, které je přečerpáno při jednom stahu srdeční svaloviny. Při pravidelné zátěži dostatečné intenzity dochází ke zbytnění srdeční svaloviny a srdce je tudíž schopno při jednom stahu vypudit do krevního řečiště větší množství okysličené krve.

   Trénovaní jedinci mají typicky hypertrofované („zvětšené“) srdce, které při každém stahu vypudí více krve a v klidu tak stačí menší počet tepů za minutu. Proto je nízká tepová frekvence u sportovců (tzv. bradykardie sportovců) fyziologickým jevem.

Krevní tlak

   Krevní tlak je výslednicí srdečního výdeje (objem krve přečerpané levou srdeční komorou za 1 minutu) a odporu  periferních cév, proti kterému je krev čerpána. U zdravého člověka při cvičení systolický („horní“) tlak stoupá, protože je třeba vypudit větší množství krve při každé kontrakci, a diastolický („dolní“) se nemění nebo mírně klesá, protože dochází k rozšíření malých cév v kosterních svalech a kůži, a tedy ke snížení odporu v těchto cévách.

   Jinak tomu je u pacienta s vysokým krevním tlakem – „horní“ tlak stoupá typicky mnohem více, a dokonce stoupá i „dolní“ tlak, což může mít neblahé zdravotní důsledky. Jedinci s hraničním či mírně zvýšeným krevním tlakem by měli dodržovat režimová opatření (nekouřit, nesolit, nepít alkohol, snížit hmotnost a pravidelně cvičit), která jim pomohou krevní tlak snížit i bez farmakologické léčby.

   Pokud je však krevní tlak i v klidu hodně vysoký, měla by být praktickým lékařem nastavena vhodná „pilulková“ léčba před zahájením vlastního pravidelného tréninku. Je také důležitě vědět, že reakce krevního tlaku je u silového tréninku odlišná než u vytrvalostního – dochází k velkému zvýšení odporu periferních cév a diastolický tlak stoupá daleko více než u tzv. vytrvalostních sportů (běh, plavání, jízda na kole…). Pacienti s vysokým krevním tlakem by měli dávat přednost vytrvalostním sportovním aktivitám. Silový trénink pro ně není kontraindikován, je ale velmi vhodné poradit se s ošetřujícím lékařem a tento typ tréninku modifikovat na posilování s nízkými zátěžemi a více opakování.

Dechové ústrojí

   Na narůstající zátěž reaguje také dýchací systém – stoupá dechová frekvence (počet dechů za minutu) i dechový objem (množství vzduchu při jednom dechu), tzn. dýcháme rychleji a hlouběji, čímž zajistíme větší přísun kyslíku k pracujícím svalům. Vhodným tréninkem lze pozitivně ovlivnit jak dechovou frekvenci tak dechový objem a v plicích dále dochází k  přestupu většího procenta kyslíku ze vzduchu do krve.

   Všechny tyto změny směřují k tomu, aby kosterní svaly, které během pohybu usilovně pracují, dostávaly dostatečné množství kyslíku. Pokud jsou základní živiny – sacharidy, tuky a bílkoviny - spalovány za přítomnosti kyslíku, jsou buňky v tomto procesu schopny vytvořit relativně vysoké množství chemické sloučeniny ATP. ATP je univerzální energeticky bohatá sloučenina nutná pro vlastní svalovou kontrakci.

   Tento typ získávání energie se nazývá aerobní. V případě, kdy dodávka kyslíku do svalů není dostatečná, „zapíná“ se další, na kyslíku nezávislý systém získávání energie. Tento systém, tzv. anaerobní, je ale z hlediska zisku energeticky bohatých ATP velmi nevýhodný, a navíc v krátké době dochází k „okyselení“ krve, únavě a neschopnosti dále v pohybu pokračovat.

   Z hlediska příznivého efektu na organismus je vhodné kombinovat vytrvalostní pohybové aktivity se silovým tréninkem, abychom působili komplexně jak na kardiovaskulární zdatnost, tak na objem aktivní svalové hmoty a předcházeli tak řadě civilizačních onemocnění.

                                                                                                                                    MUDr. Magda Bajzová