Diacentrum - stránky pro diabetiky

    Poruchy pigmentace rovněž často doprovázejí diabetes. Vitiligo je považováno za kožní znamení diabetu. Objevuje se desetkrát častěji u diabetických pacientů než u normální zdravé populace a nejběžnější je u žen trpících diabetem mellitus 2. typu. S podobně častou frekvencí výskytu u diabetiků jako vitiligo se objevuje i diabetická dermopathie, projevující se jako minimálně se šupící, lesklé, nahnědlé, atrofické hyperpigmentace na holeních, které jsou považovány za známku diabetické mikroangiopatie a neuropatie. Zvýšená fragilita kapilár spojená s mikroangiopatií a následný extravazální přestup červených krvinek a ukládání hemosiderinu v makrofázích může v pozdějších stádiích onemocnění vést k diabetické purpuře. Již zmiňováná erythrasma se často projevuje jako ostře ohraničené, mírně se šupící, nahnědlé skvrny hyperpigmentace v genitální a ingvinální oblasti.

   Erythema, neboli zčervenání kůže, postihuje menší část diabetických pacientů. Projevuje se jako persistentní, světle červené zbarvení kůže zejména v obličeji, často vyprovokované intensivním teplem nebo konzumací alkoholu či nápojů obsahujících kofein. Známé jako rubeosis faciei diabeticorum, tato porucha je často známkou nedostatečné terapeutické korekce diabetu. Projevy světle červených či růžových skvrn na dlaních a občas také na ploskách nohou svědčí o změněných nervových odpovědí sympatiku u diabetických pacientů. Pacienti rovněž občas trpí  náhlými ataky erytému a otoku s pocitem pálení a abnormálním pocitem tepla v oblasti nohou a distálních částí dolních končetin. Tato sekundární forma erythromelalgie je považována za akutní diabetickou neuropatii.

   Z dalších kožních onemocnění někdy spojovaných s diabetem je atrofie kůže, nekrobióza (necrobiosis lipoidica diabeticorum) a granuloma anulare. U diabetické nekrobiózy vzniká nejprve plochá červená papula s jemnou šupinkou na povrchu. Pomalým zvětšováním vznikají charakteristická, ostře ohraničená, lehce indukovaná lesklá ložiska okrouhlého i nepravidelného tvaru, s vyvýšeným lividním okrajem. Po různé době progrese zůstávají ložiska stacionární, někdy hnědě pigmentují. Lokalizovány jsou nejčastěji v pretibiální oblasti, někdy v jizvách, na hřbetech rukou a předloktí.

    Granuloma anulare se vyskytuje častěji u osob s DM 1. typu. V patogenezi se uplatňuje vedle mikroangiopatie i vaskulitida z imunitních komplexů,
defekt migrace neutrofilů, změny metabolizmu pojivové tkáně v dermis, vliv infekce (streptokoky) a opakovaných drobných traumat. Granuloma anulare se vyskytuje především na dorzálních a laterálních partiích nohou a rukou, tvoří se typická anulární ložiska o průměru až několik centimetrů, s navalitým okrajem z lehce splývajících uzlíčků.

    Diabetičtí pacienti jsou často postiženi kožními změnami podobajícími se sklerodermii. Skleróza postihující prsty nebo hřbet rukou je také občas nazývána jako diabetická ruka. Fibrotické změny zahrnují rovněž palmární aponeurózu (Dupuytrenova kontraktura), plantární fibromatózu (Ledderhoseova choroba), sklerózní fibrózu penisu (induratio penis plastica), syndrom karpálního tunelu a diabetické sklerodermie.  Do této skupiny onemocnění lze rovněž řadit syndrom omezené kloubní mobility, který je charakterizován sklerózou pojivové tkáně, včetně kožní pojivové tkáně. Tento syndrom bývá součástí komplexní metabolické poruchy vyvolané diabetem. U pacientů trpících tímto syndromem je často pozorována cheiroarthropathie, vyznačující se omezenou pohyblivostí dolní čelisti.

   Další kožní postižení související s diabetem je tzv. syndrom tlusté kůže u diabetiků, kde lze klinicky i sonograficky nalézt ztluštělou indurovanou kůži. Tento nález je spojován s diabetickou neuropatií a objevuje se nezávisle na vážnosti základního onemocnění, pacientově věku či volby terapie.