| Úvod |
|
|
|
Základní přístupy k léčbě inzulínem V předchozích článcích jsme si vysvětlili, že diabetes je porucha, kdy organismus nedokáže kontrolovat koncentraci glukózy v krvi, a ta stoupá nad normální hodnoty. Ukázali jsme zároveň, že vysoká hladina glykémie je pro tělo škodlivá. Úkolem léčby je návrat koncentrace glukózy do normálních hodnot či alespoň co nejblíže k nim. Pokud jsme začali diabetes léčit (v našem případě inzulínem), začne se hladina glykémie postupně snižovat k normálním hodnotám. Hrozí však (a nikdy se tomu nelze stoprocentně vyhnout) pokles pod normální hodnoty do pásma tzv. hypoglykémie. Tento stav bude podrobně popsán v jedné z následujících článků, nyní si jen řekněme, že je to situace pro organismus nejen nepříjemná, ale především nebezpečná, neboť vázne přísun glukózy pro nervové buňky, jež ji bezpodmínečně potřebují. Čím je průměrná glykémie nižší, tím je riziko hypoglykémie vyšší a tím je i pečlivá úvaha nad dávkou inzulínu potřebnější. Vzhledem k tomu, že naopak mírně vyšší hladina glykémií (7–15 mmol/l většinou nepřináší pacientovi žádné větší potíže, někteří z nich se snaží minimalizovat riziko hypoglykémie udržováním nadnormálních koncentrací glykémie. Tato praxe je však zcela nesprávná, neboť zákonitě vede k postupnému rozvoji dlouhodobých komplikací diabetu. Proto ji všem pacientů důrazně rozmlouváme. Pro diabetiky, u kterých je tendence k hypoglykémiím častější než obvykle, existují další možnosti terapie (mimo jiné inzulínová pumpa). Cílem léčby je tedy udržení koncentrace glukózy v mezích blízkých normálním hodnotám ( 3,5–6,0 mmol/l) - vzhledem k riziku hypoglykémie je dolní doporučená hodnota stanovena na hodnotu oproti normě o něco vyšší - 4,0 mmol/l. Dosažení léčebného cíle je úkol velmi obtížný, znamenající, jak dále uvidíme, pečlivé dodržování diabetického režimu a rozvahu při určování dávek inzulínu. Proto po zahájení léčby až do doby, než si pacient plně osvojí povahu nemoci a přístupy k ní, tolerujeme glykémie na lačno do hodnoty cca 8–9 mmol/l. Po zachycení nemoci a zahájení léčby inzulínem upozorňujeme pacienta na možný postupný pokles dávek inzulínu potřebných k dosažení léčebných cílů. Tento pokles má dva základní důvody a vždy se po určité době (dny až týdny) zastaví: 1. Jedná-li se o pacienta s diabetes mellitus 1. typu, pak si po zahájení přísunu inzulínu injekcemi buňky břišní slinivky produkující tento hormon „oddechnou“ a jejich schopnost výroby inzulínu se postupně navýší. Výsledkem je určitý (někdy i výrazný) pokles dávek nutných k udržení cílových dávek inzulínu. Tento jev je znám dlouhou dobu a vžil se pro něj z angličtiny převzatý termín „období líbánek“ („honneymoon period“). 2. Pokud byla zahájena léčba inzulínem v nemocnici, lze očekávat mírné snížení dávek. Je to způsobeno obvykle výraznější fyzickou zátěží při každodenním životě ve srovnání s nemocničním režimem. Tento pokles se týká všech typů diabetu. Konečným cílem hledání správných dávek inzulínu jsou stabilní hodnoty (při dosažení cílů terapie – viz dále), které si pacient pravidelně podává a mění je pouze při výraznější změně režimu (fyzická námaha, změna diety...) či zátěžové situaci, kterou může být například infekční onemocnění.
|
