Diacentrum - stránky pro diabetiky

   Na počátku 70. let minulého století definoval profesor Gerald M. Reaven ze Standford University v Kalifornii skupinu příznaků, které predisponují jejich nositele k vyššímu riziku tzv. civilizačních onemocnění. Těmi příznaky byly: vyšší hladina inzulínu v krvi, vyšší hodnota cholesterolu a triacylglycerolů, vyšší hodnota kyseliny močové, hypertenze a obezita. Ukázalo se, že tyto příznaky jsou výsledkem složitých procesů založených na vyšším obsahu tukové tkáně v těle a především zvýšené akumulace tuku v dutině břišní.

Proč je metabolický syndrom nebezpečný?

   Nejdůležitější však je, že metabolický syndrom ve svém důsledku vede v průběhu desetiletí k řadě patologických změn v organismu na jehož konci je diabetes mellitus 2. typu a akcelerovaná ateroskleróza, jež vede k infarktu myokardu či mozkové příhodě. Jak významně metabolický syndrom a s ním spojený diabetes mellitus ohrožuje život těchto pacientů ilustruje takt, že 75 % diabetiků 2. typu umírá na jeden z jeho projevů – tedy infarkt myokardu či mozková cévní příhoda ( mrtvice). Za zmínku stojí též i to, že zatím co u běžné populace jsou infarktem myokardu významněji ohroženi muži ( 3x vyšší riziko) u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se toto riziko mezi oběma pohlavími vyrovnává či je dokonce o něco vyšší u žen.

Jak vzniká metabolický syndrom?

   Metabolický syndrom je důsledkem změny poměru mezi množstvím vydávané energie ( fyzická zátěž ) a energie přijímané ( potrava). Jinými slovy příčinou je přejídání. Vychýlení poměru mezi příjmem a výdejem je většinou na počátku zcela neznatelné a člověk si ho ani nevšimne. Upozornit ho může až narůstající hmotnost. Několika kilogramům nadváhy relativně mladý člověk většinou nevěnuje příliš pozornosti, protože ví, že se mu v minulosti podařilo již několikrát relativně snadno zhubnout. Ve vyšším věku se však najednou ukáže, že hubnutí již tak snadné není a hmotnost se postupně zvyšuje.

   Energetická rovnováha se vychýlí velmi snadno. Čokoláda je považována za pochoutku a většinou je tedy konzumována nad rámec skutečných energetických potřeb. Je třeba si uvědomit, že 100 g běžné mléčné čokolády obsahuje cca 500 kcal. Sníme-li tedy denně 50 g čokolády (což není u našich pacientů neobvyklé), přijmeme tak 250 kcal, které se z větší části uloží ve formě tuku. Za 30 dní takového počínání jsme takto přijali 7 500 kcal, což představuje 833 g tuku (1 kg tuku = 9 000 kcal), tedy za 1 rok 10 kg nově akumulovaného tuku. Pokud se nám podaří snížit takto navíc přijímané kalorie na ¼ (208 g tuku měsíčně), stále je to roční nárůst hmotnosti o 2, 5 kg, tedy za 10 let nových 25 kg tukové tkáně.

Kde se vzal metabolický syndrom a proč ho nemají všichni?

   Metabolickým syndromem je ohroženo cca 30 % populace. Na otázku proč je toto číslo relativně vysoké není snadná odpověď. jednou z nejzajímavějších teorií, kde se vzal metabolický syndrom je teorie takzvaného thrifty- genu. Takto je nazýván hypotetický gen , který v umožňuje vyšší než potřebný příjem energie a tedy akumulaci energie ve formě tukových zásob. Lidé vybavení tímto hypotetickým genem byly v minulosti odolnější vůči hladomorům a oproti zbytku populace měli tedy větší šanci je přežít. proto je v populaci jejich procento relativně vysoké. V dobách relativního blahobytu se však schopnost akumulace tuku obrací proti nim, nebotˇ vede k rozvoji metabolického syndromu se všemi jeho negativními důsledky tak jak jsem je uvedli výše.
   Velmi charakteristikou skupinou v tomto ohledu je skupina severoamerických indiánů kmene PIMA. Tento kmen, který se živil lovem ryb a zemědělstvím, byl nucen na přelomu 19. a 20. století po výstavbě přehradních nádrží na svém území zcela opustit svůj způsob života. Jako náhrada mu byly a dodnes jsou vládou USA poskytovány veškeré životní potřeby. V současné době je mezi příslušníky tohoto kmene větší procento diabetiků 2. typu ( více než 70%) ( a tedy i metabolického syndromu) než v kterékoliv jiné etnické skupině.Pokud se podíváme na ilustrační fotografie zjevné, že podobná změna postihla i řadu z nás.

   Ve zjednodušené podobě představuje metabolický syndrom soubor onemocnění souvisejících s nadváhou, zejména pak u těch pacientů, kde můžeme pozorovat zvýšené ukládání tuku v dutině břišní (viz typ „jablko“ v minulé kapitole). Tato onemocnění se neobjevují najednou, ale v průběhu řady let, většinou tak, jak konkrétní pacient postupně přibývá na hmotnosti.

   Metabolický syndrom často začíná již v relativně nízkém věku mírným navýšením některých laboratorních hodnot (jako jsou cholesterol, triacylglyceroly, kyselina močová, glukóza...) a pokud člověk nárůst hmotnosti nezastaví, pokračuje posléze projevy řady takzvaných civilizačních nemocí. Těmi jsou především vysoký krevní tlak, diabetes mellitus 2. typu a ischemická choroba srdeční, které se většinou objevují počínaje pátou dekádou života.

Metabolický syndrom je významným zdravotním rizikem.

Rozhodující pro tuto odpověď budou vaše:
1. výška a hmotnost (body mass index)
2. obvod pasu

1. Pro zjednodušení klasifikace zvýšené tělesné hmotnosti byl vytvořen parametr BMI

BMI (body mass index) = hmotnost (kg)/ výška2 (uvedená v m)

Příklad: vážím 80 kg a měřím 175 cm = 1,75 m
80 / 1,75 x 1,75
80 / 3,06 = 26,14

Za obézního je podle této definice považován každý člověk s BMI > 30.

2. Obvod pasu se projevil jako velmi důležitý parametr, který ukazuje stupeň ohrožení člověka nadváhou či obezitou. Tento parametr zohledňuje skutečnost, že škodlivější a je především tuk uložený v dutině břišní.

Jak bojovat s metabolickým syndromem?

   Snadná rada, těžká pomoc. Samozřejmě obrácením poměru příjmu a výdeje energie. Tedy zvýšením fyzické aktivity a snížením příjmu potravy. To povede ke snížení obsahu tuku v těle a riziko rozvoje metabolického syndromu se všemi jeho komplikacemi se výrazně sníží.