Diabetes Diabetes mellitus 2. typu Diabetes mellitus 2. typu | Diabetes mellitus 2. typu |
|
|
|
Podstata diabetes mellitus 2. typu Tento typ diabetu je výsledkem složitých posunů ve fyziologických vztazích, které začínají již v nízkém věku a jsou též podstatou metabolického syndromu. Podstatou diabetes mellitus 2. typu je tzv. inzulínová resistence. Inzulínová rezistence je stav, kdy tkáně (především svalová a tuková) nejsou dostatečně citlivé na inzulín. Inzulín je v těchto tkáních zodpovědný především za vstup glukózy do buněk. Umožňuje tak její spalování na energii a zprostředkovaně tedy snížení její koncentrace v krvi. Toto je samozřejmě zjednodušené schématické vysvětlení, ale pro pochopení věci postačí. Inzulínovou resistencí rozumíme sníženou citlivost tkání na inzulín. V praxi to znamená, že k tomu, aby se do buněk odklidilo určité množství glukózy, je třeba u pacienta s inzulínovou resistencí více inzulínu než u v tomto ohledu zdravého člověka. Zvýšenou inzulínovou rezistenci nacházíme u pacientů s metabolickým syndromem již v relativním mládí a pokud se vyvíjí toto onemocnění obvyklým způsobem, inzulínová rezistence postupně stoupá. Každé její navýšení provází organismus navýšením produkce inzulínu. V určitou chvíli se však kapacita „výroby“ inzulínu ve slinivce dostane na hranici svých možností a další zvýšení inzulínové resistence již není schopno pokrýt navýšením produkce inzulínu. To je okamžik, kdy koncentrace glukózy v glykémie stoupne nad horní hranici normy a je možné diabetes detekovat. Ve skutečnosti trvá zachycení diabetu podstatně delší dobu, většinou až ve chvíli, kdy začne působit problémy – tedy při vyšších hladinách glykémií (větší množství moči za den, žízeň, zvýšená potřeba tekutin, slizniční záněty atd.). Nebezpečí pozdního záchytu diabetu tkví v tom, že organismus může být vystaven hyperglykémii i po dobu několika let a již v době jeho záchytu se mohou projevit některé dlouhodobé komplikace. Nemoci vyplývající z metabolického syndromu
Nebezpečí diabetu Vysoká hladina glukózy (hyperglykémie) související s nedostatečnou léčbou diabetu může přinést pacientovi řadu nepříjemných zdravotních potíží. Velmi nebezpečný je fakt, že hyperglykémie „nebolí“ a pro mnoho pacientů platí: „co nebolí, není třeba léčit“. Jedná se však o zásadní omyl, neboť vysoká hladina glykémie má na tělo z dlouhodobého hlediska negativní vliv a vede k rozvoji tzv. dlouhodobých komplikací diabetu. Ale nejenom k nim. Co je z hlediska zdraví velmi důležité: diabetes velmi významně urychluje aterosklerózu, tedy ukládání cholesterolu do stěny cév. Výsledkem je zúžení řady důležitých tepen, zejména srdečních (koronárních), které jsou nezbytné pro zásobení srdce krví, krčních (karotických), které jsou nezbytné pro zásobení mozku a tepen nohou, zásobujících krví příslušné patrie. Výsledkem takto zrychlené aterosklerózy je, že diabetici 2. typu mají 2-3 krát vyšší riziko infarktu myokardu než nediabetici, 9 krát vyšší riziko mozkové mrtvice a až 24 krát násobné riziko defektu dolních končetin spojené s rizikem amputace. Alarmující je též, že 75 % diabetiků 2. typu umírá na některou z těchto 3 nemocí.Nemoci nejvíce ohrožující život diabetika 2. typu
Dlouhodobé komplikace diabetes mellitus 2. typu Dlouhodobé komplikace jsou výsledkem déletrvajícího působení (řádově roky) vysoké koncentrace krevní glukózy (hyperglykémie) na tkáně a jsou zásadním nebezpečím spojeným s diabetes mellitus . Během tohoto působení dochází k navazování glukózy na některé stavební části specifických tělesných tkání. Výsledkem je jejich poškození, které posléze často vede ke zhoršení či úplné ztrátě funkce některých orgánů.
Jsou to: * neurologické komplikace (diabetická polyneuropatie): dochází k poškození nervových vláken, zejména periferních nervů, což po delší době může vést ke ztrátě kožní citlivosti, poruše inervace vnitřních orgánů, ale i k velmi nepříjemným bolestivým projevům (pálení, brnění) * poškození ledvin (diabetická nefropatie): výsledkem poškození struktur filtrační membrány ledvin je její zvýšená prostupnost pro bílkoviny a postupné zhoršování ledvinných funkcí, které mohou vyústit až v ledvinové selhání a nutnost doživotní pravidelné hemodialýzy (čistění krve pomocí přístrojů v nemocničním zařízení) či transplantaci ledvin. * poškození velkých cév (ischemická choroba): nepatří mezi klasické specifické komplikace diabetu. Nicméně diabetici jsou oproti ostatní populaci daleko více ohroženi rozvojem aterosklerotických změn, které jsou zodpovědné jak za mozkové mrtvice, tak za ischemickou chorobu srdeční s vyšším rizikem infarktu myokardu i za ischemickou chorobu dolních končetin, vedoucí často k zánětlivým defektům ohrožujícím končetinu amputací.
Toto vše je důvodem, proč je nutno diabetes mellitus 2. typu velmi intenzivně léčit. Správnou léčbou, o které se dozvíte v sekci "Léčba", lze řadě nepříjemností spojených s touto chorobou předejít či jejich riziko alespoň snížit. Důležité je však i aktivně po diabetu 2. typu pátrat, abychom jeho nástup zachytili již v časném stadiu. To je úkolem především praktických lékařů, kteří by u rizikových pacientů měli pravidelně vyšetřovat glykémii. Ale nezaškodí, když se pacient s nadváhou či již obézní čas od času na glykémii zeptá.
|
|||||||||||||||
